Jdi na obsah Jdi na menu
 


Středověké armády

Středověké armády

První středověké armády byly domorodé válečné skupiny  ze starověkých dob. Změny ve feudální armády vytvořené panských otroků a z jejich vlastních sloužících. Spor majitelů o postarání se o vojsko stoupalo každým rokem. Začalo to několika týdny později měsíci, otroci sloužili jako profesionální vojáci. Armády králů a bohatých lordu se později skládaly z profesionálních žoldáků. V pozdní době, otroci posílali peníze místo toho, aby sloužili v armádě, a tato "válečná daň" pomáhala králům podporovat armádu celoročně.

Služba ve feudální armádě byla pro rytíře otázkou oddanosti a cti. Ve vojenské společnosti rytíři žili pro příležitost bojovat. Úspěch v boji byl hlavní cestou k uznaní a bohatství. Pro profesionální vojáky, kteří byli často siny aristokracie a byli bez dědiců (nejstarší prvorozený syn dědil vše), služba v armádě byla prácí. Pro sedláky, kteří byli povoláni, to byla povinnost.

V čtrnáctém a patnáctém století se mnoho obyčejných mužů z lidu připojilo k řadovým armádám pro plat, který byl často větší než, který by si vydělali prací někde na poli. Hodně je přitahovala možnost profitovat z vojenské kořisti. Kmenoví bojovníci zůstávali loajálními v oku svého velitele pokavaď jim poskytoval živobytí a podíl z kořisti. Tyto staré vzory vojenských oddílů se přenesli do feudální doby. Málo placení rytíři a pěšáci toužili po možnosti zúčastnit se útoku na bohaté města anebo na hrady, protože po dobytí byli z většiny vydrancované. Voják často mohl získat svůj roční plat po dobytí města. I přehrané bitvy byli příležitostí na zisk. Brnění a zbraně mrtvých mohli být předané a zajatí rytíři mohli být vykoupeni.